Rozečti se.
Roztanči se.

Ahoj, chtěla jsem vám jenom dát zpětnou vazbu ke včerejší akci. Že se moc povedla asi víte, ale chtěla jsem přesto sdílet svůj pohled. Třeba vám to něco dá. Bylo pro mě těžké jít poprvé na takový typ akce. (Navíc ani neposlouchám váš podcast, nikdy jsem nebyla na žádném vašem workshopu atd.) A jít navíc sama. Musela jsem vyjít z komfortní zóny a přesvědčit se. A jsem moc ráda, že jsem to udělala. I když těsně před začátkem akce to bylo ještě 50/50, že přijdu. Neměla jsem moc dobrý den a představa, že místo toho, abych byla doma zabalena v dece na gauči, budu muset být někde s cizíma lidma a nedej bože s nima interagovat, mě moc nelákala v tu chvíli. Zároveň jsem ale takový typ akce chtěla dýl vyzkoušet.

Měla jsem z té akce opravdu hřejivý pocit a radost. I když jsem byla sama a občas mi chybělo sdílení s někým blízkým, celkově mě ta akce nabila hezky pocitem a jak řekl jeden z lidí na konci, i v zimních měsících jsem měla pocit, že jsme u společného ohýnku krásné energie, času. Ta hřejivost to opravdu vystihuje.

Poslední dobou mám hodně času a bylo fajn ho využít konstruktivním způsobem a uvolněním. Bylo fajn mít plán na večer, který neobsahuje jen pítí piva. I když pivo piju ráda. Bylo zajímavé mít tu zkušenost střízlivě a vědomě, hlavně u té taneční části večera. Určitě pro mě není komfortní tancovat/pohybovat se před cizíma lidma a tady jsem to nějakým způsobem zvládla. A co víc, užila jsem si to :) Oceňuju to provázení tím tancem (ale vlastně celým večerem), bylo to hrozně nenásilné, plynulé a přirozené.

Bylo zajímavé číst si takhle ve skupině lidí na příjemném místě. Hodina a půl mi uběhla jako 20 minut maximálně a byla jsem hrozně překvapená, když skončila. Klidně bych tam ležela a četla 3 hodiny.

Bylo to pro mě také uklidňující, příjemné tím, že jsem mohla trávit čas bez telefonu. To mi normálně moc nejde. Telefon mě hrozně rozptyluje, ale přesto ho doma většinou nezvládnu úplně odložit. Rozhodně ne na 3 hodiny v kuse :) Minulý týden jsem byla nemocná a mám pocit, že jsem dohrála instagram do konce :D

Celkově se nějak podařilo dát dohromady příjemné lidi, s fajn energií. A to říkám i přesto, že jsem celý večer skoro s nikým nemluvila. Potřebovala jsem ten čas trávit se sebou a to se podařilo, ale zároveň to bylo v příjemném prostředí. I to, že vás ty lidi vlastně nechali dělat vaší vlastní věc v rámci společné činnosti, bylo hrozně uvolňující. Bylo i příjemné občas jen pozorovat lidi okolo, kteří prostě měli good time a užívali si přítomný čas. Byla to taková krásná bublina mimo všední svět.

Ten večer ve mně stále rezonuje. Velmi se mě dotkl (v dobrém slova smyslu) na správném hlubokém místě ve mně. Díky za to! Chtěla jsem napsat krátké poděkování… here I go again making long story longer. :D Ale opravdu mnou ten večer rezonuje a nechtěla jsem to nechat ležet. Proč vlastně píšu až teď a nepředala jsem to včera? Když píšu, mám lepší schopnost vyjádřit všechno, co chci, a tady jsem si na tom chtěla nechat záležet. Zároveň jsem ten event a ty pocity chtěla nechat nějakou dobu fermentovat, než je předám. Má to něco do sebe. Zároveň jsem včera byla hodně ve své hlavě, takže pro mě nebylo ideální sdílet zpětnou vazbu. Ta akce byla přesně to, co jsem potřebovala, a těším se na příští :) Vracení se dneska k teamsům a outlooku bylo podivné…

Poslední věc, co chci zmínit, je, že se mi včera podařilo usnout s čistou hlavou, bez audio knihy/meditace/čehokoli. Mám teď hodně plnou hlavu různých věcí a běží často, i když potřebuju spát. Včera to tak nebylo. Po ani nevím jak dlouhé době. Dneska jsem se dokonce probudila před budíkem, což taky nevím, kdy se naposledy stalo. (Opravdu nejsem ranní člověk) Hlavně mi po včerejšku bylo příjemné ve vlastní hlavě a za to jsem vám moc vděčná. Ten chaos se na chvíli uklidnil. Takže díky moc, doufám, že vás délka té zprávy neodradila. A doufám, že vám tahle zpětná vazba něco dá. Díky! 🙏🏼 pokud jste to dočetli až sem, máte u mě kafe :D